Moncourt - první nasazení 26YD Vypráví veterán Pierre A Rinfret „Kolem páté ráno jsme se přesunovali na linie. Byla tma jak v pytli a celá A company postávala a čekala až něco uvidí aby se mohli zabydlet v dírách. Nikdo z nás ani nesundal krytky z hlavní, prostě jsme postávali v hnusné zimě a čekali. Když trošku vyšlo slunce a zvedla se mlha, něco mi řeklo abych sebou fláknul na zem. Celé družstvo postávalo a vystavovalo své siluety dvěma německým kulometným družstvům, které byly asi 50 stop daleko! V tu chvíli se rozpoutalo peklo. Palba, která přicházela z německých pozic byla neuvěřitelná. Vojáka vedle mne střely doslova přepůlily! Já jsem naštěstí nebyl zraněn, ale nadosmrti si budu pamatovat, jak střely trhaly moje C dávky v batohu a na mne tekl obsah konzerv. Ležel jsem přitisknutý k zemi a nehýbal jsem ani svalem. Chviličku potom co po nás začali němci střílet, se spustila i palba z minometů. Granáty bouchaly všude kolem nás. Jeden spadl asi 2 stopy vedle mne. Cítil jsem explozi, ale neviděl jsem ji ani neslyšel. Naštěstí ani teď jsem nebyl zraněn, byl jsem totiž tak blízko, že mne střepin přeletěly. Za chvilku se ke mně doplazil takový malý chlapík s vysílačkou co jsem ho nikdy předtím neviděl, plakal a vzlykal: Pierre, řekni jim, že já jsem tu palbu neobjednal, že to nejsou naše minomety!“ Během pár sekund naše ztráty dosáhly strašlivých rozměrů, většina mé čety byla zraněna nebo zabita. Nikdo nám totiž neřekl, že jdeme přímo do první linie, přímo němcům před kulomety. Byla to chyba našeho velícího důstojníka. Naštěstí byl zabit v prvních minutách.“ „Jakmile mne kulometná palba přešla, začal jsem střílet z mé BAR. Neviděl jsem žádné cíle, ale prostě jsem střílel do lesů naproti nám. Když jsem vystřílel asi 100 ran (5 zásobníků) zpozoroval jsem němce, ale než jsem je stačil zaměřit, zas mi utekli. Tak jsem ležel dál, sem tam vystřelil pár ran a čekal jsem až přijde vhodný okamžik k tomu abych se pohnul. Pak palba trošku utichla a já jsem slyšel našeho velitele jak shání někoho, kdo by šel zajistit levé křídlo. Nejdříve volal na našeho PSG, a když mu odpověděl „já ne“ našel si mne: „Rinfrete, jděte zajistit levé křídlo!“ Když jsem vyběhl, viděl jsem koutkem oka vojáka, který byl v té samé četě, tom samém družstvu i company 104. regimentu v první válce, jak vběhl do lesa, vystřelil několik ran z pušky, otočil se na nás, zamával a v tu chvíli byl zabit. Tento voják byl důvodem, proč jsme linii prolomili. nemohli jsme ho v tom nechat. Zaútočili jsem rovnou na německé pozice. Během postupu jsem ještě ošetřil jsem Al Weisse, který byl těžce raněn šrapnelem. Během pár minut jsem obsadil dvě kulometná hnízda. Němci byli odzbrojeni a posláni za naše linie. Nikdo nevěděl kam máme jít, a čeho dosáhnout, náš útok byl prostě spontánní odpověď na německou palbu. Prostě jsme postupovali lesem. Našel jsem německý dalekohled ležet na zemi, ale říkal jsem si, že by mohl být zaminovaný. Také že byl a voják, který ho později zvedl byl mrtev na místě. Byli jsem bez velení, v lese plném němců. Ale říkali jsme si, že nejlepší bude prostě postupovat. Celá situace byl neuvěřitelný chaos. Vnikli jsme hluboko do lesů. Obsadili jsme německou radiostanici, němci si zrovna vařili snídani na otevřeném ohni – mysleli si že jsme daleko od nich. Celé to proběhlo – od prvních výstřelů - za necelou hodinu a půl. Od teď to byla klasická bitva v lese: střílet – útočit – zalehnout – střílet – utočit... Někteří vojáci už byli tak vyčerpaní, že prostě leželi na zemi a ani nemohli stisknout spoušť. Tehdy jsem poprvé měl v ruce německé „šťouchalo na brambory“, jak jsme přezdívali jejich granátům. Přiletěl, propadl větvemi, já ho sebral a zahodil. Naštěstí nebouchl, protože kdyby ano, asi by bouchl ve chvíli kdy jsem ho měl v ruce. Celý den jsme se s němci přetahovali o jeden pitomý les. V noci vše zmrzlo a slyšeli jsem jen nářek našich raněných. Věděli jsem ale, že to jsou jen pasti, protože němci tak často lákali naše vojáky do léčky. Nakonec jsme se do zmrzlé země zakopali na noc.“ Pierre A Rinfret, A Co, 104th Reg, 1st Plt, 2nd sq, 26th Infantry Division Moncourt - dispozice 328 INF Původní taktická mapa I Comp. 328 INF, 26 ID: Pohled na krajinu v Moncourtu dnes: 27. říjen 1944: Regiment posílil 104IR v lesích MONCOURT 28. říjen 1944: „K“ Co zaútočila, vyčistila a obsadila lesy u MONCOURT navzdory těžké nepřátelské minometné a dělostřelecké palbě. 29. říjen 1944: Hlídky našly nepřátelská postavení protitankových zbraní. 3.Bn si jeden kanón vzal. 30. říjen 1944: Obraná postavení byla posílena, 2.Bn. hlídky obcházely okolí a způsobovaly značné ztráty nepříteli. 3.Bn vytvořil naslouchací body. 9. listopad 1944: Město MONCOURT po 16 dnech bojů obsazeno. Divizní kniha 328th Reg, 26th Infantry Division